Je to za námi…

A je to za námi. Další letní prázdniny. Shrnula bych je jedním slovem NÁDHERA. *okolo slova je nakresleno pár drobných srdíček a hvězdiček*  

Dneska ale nadešel den odjezdu do Bradavic. Vzbudila jsem se a viděla Annu jak něco zuřivě hledá v kufru. Nechtělo se mi ptát co. Po tom co mi říkala Jul, už nevím co si mám myslet.
Po každodenní ranní rutině jsem se vydala dolů do Kotle. Tak narváno tam snad ještě nebylo. Koupila jsem si tedy snídani a vydala se jí v poklidu sníst do pokoje.
Když nastal čas odjezdu, vzala jsem klec s Rustym a seběhla dolů. Jakmile jsem vyšla z Kotle, čekalo mě krásné překvapení. Stál tam Carl. Vedle něj stál jeho bratranec Michael, který si povídal s nějakým bělovlasým prvákem. Carl vypadal že mě rád vidí. Chvilku jsme si povídali a pak se vydali společně k vlaku. Seděli jsme v kupé společně s Michaelem.
Protože cesta byla celkem dlouhá, položila jsem si hlavu na Carlovo rameno. Po chvilce mi začaly padat víčka. Usnula jsem.

Narozeninová oslava

Ráno mě probudili kluci, když naběhli do pokoje a začali mi poskakovat po posteli. Byl den oslavy Kate a Johna. Učesala jsem se, vyčistila si zuby, oblékla se a seběhla dolů. Dole v kuchyni pobíhala Camile a všechno připravovala. Vypadala celkem klidně. Šla jsem tedy na zahradu, kde taťka připravoval všechno na oslavu.  Pozdravila jsem ho a chvilku mu pomáhala nafouknout všechny balónky. Jakmile jsem je všechny nafoukla rozhodla jsem se, že půjdu pomoci Camile. Měla toho už celkem dost hotového, ale i tak jsem jí pomohla.

Rodina měla přijet kolem jedné hodiny. Jako první přijela babi Tina s dědou Jamesem. Dlouho jsem je neviděla. Snad 5 let. Hned jsem si vyslechla jak jsem vyrostla, jestli někoho nemám, jaké je to ve škole a všelijaké různé otázky co pokládají prarodiče. Dokonce přijela i teta Vic s Ryanem a Denise. Ty jsem tu vážně nečekala. Denise jsem neviděla ještě dýl jak babi s dědou. Je taky kouzelnice, ale studuje v Krásnohůlkách.
Když se sešla celá rodina začalo se oslavovat. Taťka s Camile přinesli dorty. Pro Kate žlutý s barevnými kytičkami a pro Johna modrý s autíčky. Byly vynikající.

Návštěva

Poslední dobou není v Kotli a celkově v Londýně, co dělat. Tedy až na ty nádherné okamžiky s Carlem.
Když jsem takhle dneska ráno seděla v pokoji celá znuděná řekla jsem si, že bych se mohla vydat na výlet za rodinou. Než zase začne ten školní rok a taky dvojčata budou mít narozeniny.
Sbalila jsem si tedy pár svých věcí a vydala se bez dalšího váhání na nádraží. Měla jsem celkem štěstí, protože vlak mi jel za půl hodiny. Koupila jsem si tedy lístek a čekala.

Přibližně dvou a půl hodinová cesta uběhla celkem rychle. Cestou jsem buďto spala, četla si nebo pozorovala přírodu která se míjela kolem.
Když jsem konečně dorazila do Cardiffu došlo mi, že vlastně nemám odvoz domů. Tak jsem se vydala skoro přes celé město domů. Trvalo mi to necelou půlhodinku. Byla jsem šťastná když jsem dorazila k domu. Přišla jsem ke dveřím a zazvonila. Doufala jsem že se ještě neusadili k obědu. Otevřít mi přišel Mike. Hned jak otevřel a jeho dětská hlavička vstřebala tu informaci, že po dlouhé době přijela jeho sestřička, tak se mi vrhl kolem krku a začal křičet přes celý dům: „Stephanie je tady! Steph přijela!“ Hned na to se ke dveřím přiřítil i Sam a vrhl se na mě taky. A jak se dalo očekávat tak se u dveří sešla po chvilce celá naše „malá“ rodina. Taťka byl fakt překvapený když mě viděl ve dveřích.
Měla jsem celkem hlad, takže jsme po dlouhém vítání zasedli k obědu. Camile uvařila zapečené noky s masem a brokolicí. Jako kdyby tušila že přijedu.

Rodokmen

Stephanie

jméno: Stephanie Green
datum narození: 12.5.1986
místo narození: nemocnice Rosemary Westlake, Cardiff

Stephanie se narodila jako první dcera Tobyho a Kate Green. Už od mala vyrůstala mezi mudly, protože její otec byl ochoten obětovat kouzlení kvůli její matce.
Až do svých 5 let byla jedináček. Pak se ale jejím rodičům narodili dvojčata. Chlapci Mike a Sam.
S chlapci vychází celkem dobře. I když se navzájem provokují a pošťuchují.
Jednoho nešťastného dne, kdy jela se svou matkou z narozeninové oslavy její kamarádky, měli dopravní nehodu. Stephanie si pár týdnů poležela v nemocnici, ale její matka to bohužel nepřežila. V té době jí bylo 5 let a chlapcům 5 měsíců.
V nejhorším jejímu otci pomohli prarodiče z obou stran. Asi rok je vychovával s jejich pomocí.
Po nějaké době přivedl jejich otec domů mladou paní, kterou jim představil jako Camile. Stephanie z ní nebyla moc nadšená, protože jí matka celkem dost scházela.
Stephanie se nakonec srovnala s tím, že Camile bude její náhradní matka a vychází spolu velice dobře. Jsou skoro jako nejlepší kamarádky.
Když Stephanie chodila na základní školu v Cardiffu, byla jako ostatní dívky. Jediné v čem celkem dobře vynikala byl sport. Docela jí šla i hra na klavír ale tím se nikde moc nechlubila.
Magie se u ní poprvé objevila když jí bylo asi 9 let. Byla venku se svými přáteli, když k ní najednou přišla namyšlená spolužačka a začala si k ní dovolovat. Stephanie se držela aby jí nic neudělala, když najednou cítila takový zvláštní pocit. Viděla, jak její rivalce Phoebe roste prasečí nos. Bylo docela složité to vysvětlovat a taky napravovat. Později se od svých kamarádek dozvěděla, že jí nezrudl jen obličej, ale i vlasy. Od té doby, když je opravdu naštvaná, jí zrudnou vlasy.
Po té události s Phoebe byla terčem posměchu. (Ne že by si všichni pamatovali co se stalo o to se postaral její otec)
Všichni si mysleli, že je jiná a prostě divná. Tak už to mezi dětmi v tomhle věku bývá.
Když se poté dozvěděla, že od 11 let bude chodit na Bradavickou školu, byla štěstím bez sebe.
Znamenalo to pro ní nový začátek. Nové přátele, kteří budou jako ona.

Tajný ctitel

Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k tomu,abych napsala nějaký ten zápis. Nejprve asi shrnu to, co se stalo za celou tu domu co jsem neudělala zápis.

Už někdy na začátku školního roku se Jul rozešla s Artem. Nebyla na tom moc dobře. Ještě ten den se Jul zkácela k zemi a při tom se praštila do hlavy o lavičku. Ztratila paměť. Myslela si že je rok 1997. Chuděra se sekla o 2 roky. Nepamatovala si ani mě. Když jsem se Artovi nějak snažila vysvětlit, že je Jul na ošetřovně, snažil se to celé hodit na mě. Neměl ani ponětí jak to pro mě bylo těžký. O to těžší pro mě bylo to, že jsem neměla skoro žádnou podporu. Přece jen Jul byla na ošetřovně a Andyho jsem bůhví proč od začátku roku neviděla. Ale dost mi pomohla Annie s Alice, když se mě zastaly a pak snažily nějak rozptýlit. Když jsem po nějaký době viděla Andyho, ležel na schodech kousek od Mrzimoru a byl v bezvědomí. Uklouzl po něčem. Byl to pro mě šok a nechtěla jsem to zažít celý znovu. Naštěstí byl v pořádku. Akorát mi neřekl kde byl přes Vánoce, Silvestr,Valentýna a všechny ostatní školní dny.
Pak už se konečně dostáváme k dnešnímu dni. Jako většinu dní ve školním roce jsem i ten dnešní skoro celý prospala. Když jsem se tedy konečně probrala tak vedle mě ležel dopis. Sedla jsem si, otevřela obálku a začala číst. Nestačila jsem se divit. Byl od nějakého tajného ctitele. Prý kolem mě chodí a chce si se mnou promluvit. Zeptala jsem se Jul,jestli o někom neví. Taky nevěděla. Chtěla něco podniknout a protože jsme nevěděly co, šly jsme do spolky. Sedly jsme si ke stolu k nějakému klukovi. Mohlo mu být tak 16 a řekl že se jmenuje Carl.Nějak přišla řeč na zkoušky. Řekla jsem mu že nejspíš asi budu opakovat ročník. A tak mi nabídl doučování. A tak jsme šli do kuchyně. Přišlo mi to vůči Jul docela hnusný, ale já doučování vážně nutně potřebuju.
Šli jsme tedy s Carlem do kuchyně. Než jsem si začala cokoli psát, tak mi řekl že ten dopis psal on.Nevěděla jsem co mu mám na to říct. Občas jsem ho vídala na koleji a připadal mi celkem fajn, ale opravdu jsem nevěděla že se může stát i tohle.
Dopsala jsem si tedy od něj látku a začali jsme procvičovat úplně všechna kouzla. A tím myslím opravdu ÚPLNĚ všechna.
Po chvilce procvičování jsme si řekli, že si dáme menší pauzu. Povídali jsme si a najednou ke mně přišel. Sundal si sako a pak i košili. Všimla jsem si jizev na jeho hrudi. Řekl, že sám neví od koho ty jizvy má, ale že ho to strašně bolelo. Bylo mi ho líto, tak jsem mu ukázala svojí malou jizvu na čele z prázdnin. K té jizvě jsem nepřišla tak děsivým způsobem jako on, ale to mi bylo jedno.
Dál jsme si normálně povídali, tak přeskočím k té „zajímavější“ části. Políbil mě! Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Ztuhla jsem a nakonec se poddala kouzlu jeho polibku. Vím že to může znít divně od někoho komu je teprve 13, ale líbá fakt pěkně. Možná to bude taky tím, že mě ještě nepolíbil nikdo jiný než Andy.

Když už bylo po večerce, vrátili jsme se zpátky na kolej a dál procvičovali kouzla. Řekl mi i jaká kouzla se mám ještě doučit. Řekl mi že to zvládnu. Jsem ráda že mi vtolik věří, ale to ještě neví jaké já jsem nemehlo.
Po nějaké době jsme byli oba už unavení. Ještě než se se mnou rozloučil, odběhl si do pokoje. Když se vrátil držel něco za zády. Vůbec jsem netušila co by to mohlo být. Klekl si přede mě a dal mi růži. Úplně jsem cítila jak začínám rudnout. Kdy já vůbec naposled dostala nějakou květinu? To už ani sama nevím. Jediný co vím je, že mi ji dal Andy když se mi za něco omlouval.
Pak už mě jen naposledy políbil, objal a poprál dobrou noc. Hned jak jsem přišla na pokoj dala jsem růži do vázy. Neůmůžu jí přece nechat uschnout.

Dnešní den byl opravdu krásný.

Rozchod?

Když jsem se ráno vzbudila, vedle postele na kufru ležela obálka adresovaná mně. Bylo mi hned jasné že je to od taťky. Oblékla jsem se,opláchla, učesala a seběhla jsem s obalkou dolů. V Kotli ještě nikdo nebyl. Sedla jsem si ke stolku pro dva. Otevřela jsem obalku a chystala se přečíst dopis. Když už jsem rozkládala papír,tak mi někdo dal ruce přes oči. Bylo mi jasné kdo to byl. Andy. Posadil se naproti mně a já začala číst dopis: ***

Byla jsem ráda že už je dědečkovi lépe. Než jsem stihla dopis dočíst,Andy řekl že si musí něco zařídit a zmizel. Rozhodla jsem se,že si ten dopis odnesu do pokoje. V pokoji jsem se ale strašně začetla do knížky,kterou jsem našla v kufru, a strávila v pokoji asi 2 hodiny.
Když už jsem se konečně odtrhla od knížky, rozhodla jsem se, že si zajdu vyměnit ty penízr co mi poslal taťka. V Kotli bylo celkem dost lidí. Prošla jsem okolo nich, zakleplala na třetí cihlu z leva a zamířila si to k bance. V polovině cesty na mě někdo vybafnul. Když jsem se otočila byl to Andy. Akorát měl dlouhé vlasy! Držela jsem v sobě smích. Tak na tohle si budu zvykat hodně dlouho. Řekl že si to ostříhá. Nepřikazovala jsem mu ať si to ostříhá. Jen jsem si na to prostě potřebovala zvyknout. Řekla jsem mu že jdu do banky. Řekl že na mě počká.
V bance nebyl vůbec nikdo, takže jsem nemusela vůbec čekat. Andy čekal venku. Napadlo mě, že bychom se mohli jít podívat na sovy. Mám strašně ráda sovy. Jenže Andymu se to nelíbilo. Ještě se tak přiblble usmíval. Tvrdil že je to blbý nápad. Tak jsem mu řekla že chci vlastní sovu, abych nemusela s každým dopisem pro rodinu chodit na poštu. Prý to prostě je blbej nápad. To už jsem se ale neudržela. Řekla jsem mu že chodit nemusí, otočila jsem se a už byla na odchodu. Když najednou mě chytil za ruku a zeptal se jestli nechci jít na zmrzlinu. To jsem teda vážně neměla. Ale on se mi snažil namluvit že bych si dala citronovou. Copak on ví na co mám chuť?? Chtěl se jít projít. Vážně jsem neměla chuť se jít někam projít. Chtěla jsem si prostě jít vybrat sovu. Chtěla jsem se mu vytrhout, ale chytl mě pevněji. Strašně to bolelo. Až mi vyhrkly slzy. Prosila jsem ho ať mě pustí. Když mě konečně pustil, rozbrečela jsem se a utíkala do Kotle. Cítila jsem, jak mě bolí celé zápěstí. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Nikdy bych nevěřila že by se Andy dokázal chovat takhle.
V kotli bylo celkem dost lidí, ale to mě nezajímalo. Běžela jsem přímo do pokoje, kde jsem se svalila na postel. Po chvilce přišel do pokoje Andy. V ruce držel puget růží a omlouval se mi. Byla jsem strašně smutná a vytočená. Chvilku jsme se tam tak dohadovali, když najednou řekl, že mi už nechce ublížit a proto je konec. Odešel a nechal za sebou otevřené dveře. Neměla jsem sílu se zvednout a zavřít je. Za nějakou dobu do pokoje přišla Jul s Artairem. Když mě viděla, hned si ke mně sedla a začala mě utěšovat. Art tam tak stál mezi dveřmi a pozoroval nás.
Po chvilce do pokoje přešel nějaký neznámý kluk. Neřekl nám svoje jméno, ale byl z něj cítit alkohol. Taky se mě snažil uklidnit. Pak mi dal nějakou skleničku a já jí bez problému kopla do sebe. Bylo to hořký a chutnalo to divně. Nic takového jsem nikdy nepila. Trochu mě to uklidnilo. Jul, celá vsteklá někam, někam odešla, a nechala mě tam s tím divným týpkem.
Po chvilce se v pokoji „vystřídali“. Já, celá unavená od pláče, jsem si lehla na postel. Jul se šla ještě za dveře rozloučit s Artem, ale než se stihla vrátit usnula jsem.

Probudila jsem se po nějaké době. Rozhodla jsem se že udělám zápis do deníku, aby se mi alespoň trochu ulevilo. Docela to pomohlo. Teď už si ale půjdu lehnout. Musím se z toho vyspat. Snad zítřek bude lepší.

Noční můry

Dneska jsem celý den strávila s Andym u vody 🙂 Rybařili jsme, povídali si, smáli se. Bylo to fajn.
Po rybaření jsme šli s Andym vyměnit peníze do banky, a protože jsme oba byli unavení šli jsme si lehnout. Chvilku jsem se ještě přehrabovala v kufru a pak přišla Julie Jameson. Taky byla celý den u vody.Zvláštní že jsem jí tam neviděla.
Pohodlně jsem se uvelebila v posteli a snažila se usnout. Když už jsem skoro spala tak najednou Julie začala chrápat. Tak jsem na ní zamlaskala, převalila jsem se na druhý bok a dál se snažila usnout.***

Ležela jsem pod stromem a opalovala se. Byl nádherný letní den a na nebi poletovalo jen pár bílích mraků. Užívala jsem si sluníčka,když najednou jsem zaslechla bzučení. Máchla jsem okolo sebe rukou a opalovala se dál. Najednou to bzučení bylo silnější. Otevřela jsem oči a viděla jak ze stromu vylétávají vosy. Začala jsem máchat rukama kolem sebe. Snažila jsem se krýt si obličej ale vosy byly všude. Křičela jsem, ale nikde nikdo nebyl.

Z toho šoku jsem se probudila. Chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala. Jul tvrdě spala na posteli a ani se nepohla. Snažila jsem se sama sebe uklidnit, že to byl jen sen. Když jsem se uklidnila,lehla jsem si zpátky na postel a snažila se usnout.
Když se mi to stále nedařilo tak jsem se rozhodla, že si skočím dolů pro kakao. Doufala jsem že tam ještě někdo bude. Kakao mě vždy uklidnilo. Mamka mi ho dělala když jsem byla malá. Nazula jsem si svoje kolejní bačkory, přes pyžamo jsem si přehodila svetr se sněhulákem a mířila dolů.
Sotva jsem sešla dolů, zpozorovala jsem Amaie a jeho sovu. Říkal že zrovna psal rodičům a že si půjde udělat čaj. Tak jsem se s ním rozloučila a mířila dolů. Když už jsem byla skoro u schodů, zeptal se mě jestli se k němu nechci připojit. Řekla jsem si že by to nebyl špatný nápad. Řekl že odnese sovu do pokoje a přijde k altánku.  Sedla jsem si na lavičku a zachumlala se do svetru. Po chvilce dorazil i Amaii a dal se rovnou do připravování čaje. Když čaj dovařil, přelil část do láhve a podal mi ji. Čaj byl výborný.
Zeptala jsem se ho, kde ho koupil. Řekl že tam co jsme spolu seděli, když mu Jul dala tu velkou facku. Snažila jsem se změnit téma,protože to nebylo zrovna příjemné. Určitě ani pro něj. Řekla jsem že strašně dobrý čaj je ze sušených lístků růží, který dělá Camile. Prý ho ještě nepil, tak jsem mu slíbila že mu přivezu ochutnat až zase pojedu domů.
Chvilku jsme si ještě povídali a pak už jsme šli spát. Čaj mi pomohl stejně jako kakao 🙂

Zapsala jsem si teď ještě zápis do deníku a teď už jdu spát.

Strašidelné historky

Když jsem se ráno vzbudila tak Julie už v posteli nebyla. Nečekaně. Myslela jsem že už dávno vstala a šla na snídani. Převlékla jsem se tedy, učesala, navoněla,vyčistila zuby a šla. Na snídani jsem jí nepotkala. První co mě napadlo: „ta už určitě šla na hodinu“ . Namířila jsem si to tedy přímo do skleníku č.1.
Ostatní stáli okolo svých rostlinek. Rozhlédla jsem se ale Julii ani Andyho jsem nikde neviděla. Stoupla jsem si vedle Adama a čekala na učitele.
Zasazovali jsme nějaká semínka. Doufám že mi to neuschne 😀
Rozhlas zahlásil že formule ani obrana dnes nebude. Zaradovala jsem se. Ne že bych ty předměty neměla ráda, ale pondělky jsou tak nabouchaný, že jsem ráda když něco odpadne. Šla jsem si teda sednout na lavičku a čekala než nám začnou Přeměny. ***Tak jsem tam tak seděla na lavičce a pohrávala si s řetízkem co jsem dostala od Andyho. Když najednou ke mě přiletěla sova. Poznala jsem že patří Julii. Udiveně jsem sundala ruličku a četla:

Milá Steph,
Musela jsem mimořádně odjet domů kvůli jistým věcem. Přijedu nejspíš mezi středou a pátkem, ale v případě náhlých změn dám vědět. Tak, a teď to, co tě jistě zajímá.  kvůli čemu jsem musela odjet. Moje sestra se bude vdávat a k tomu všemu čeká miminko. Vychází to někdy na listopad, takže budeme mít s maličkým/maličkou narozky podobně. Jsme z toho strašně moc nadšená. Detaily ti povím až přijedu.

s pozdravem Julie K. Fox

Tak proto jsem jí dneska ještě neviděla. Moc to její sestře přeju. 🙂 Sice jí neznám ale určitě bude fajn 😉

Když jsem šla na přeměny u stolu seděl Adam a vypadal dost unaveně. Sedla jsem si vedle něj a zeptala se ho jestli je v pohodě. Říkal něco o dlouhé cestě *pokrčila rameny* Taky se mě ptal, jestli nevím kde je Jul. Tak jsem mu to řekla. Divila jsem se že mu taky ještě nedala vědět. Ale to je její věc.
Po přeměnách jsem si to zamířila do lotroskopu. Rozhodla jsem se že dnešní dějiny zapeču. Páč jsem se totálně vykvákla na obě eseje a nechci koleje připravit o další body 😉
V lotru byly dvě prvačky. Vypadaly že se chystají na souboj, ale očividně jsem je malinko vyrušila. První co z nich vypadlo bylo něco jako „to je ona“ Vůbec jsem nechápala o čem to mluví. Druhá pak zmínila něco o tom že Andy je škeble protože se furt šklebí. Má pravdu. Ten jeho úšklebek ^^

Holky se nakonec představily jako Viv a Vic 😀 už vidím jak si je budu plést 😀 Celá já.

Pak přišel Andy. Dlouho jsem ho teď neviděla. Koukal na nás docela zmateně když jsme ho všechny tři pozdravily „ahoj škebličko“ 😀  Nakonec jsme mu to ale vysvětlily.

Dali jsme si dohromady pár soubojů a pak si sedli ke stolu.

Po chvilce přišel Amai. Andy nevypadal moc nadšeně. Nevím co si udělali. Přisedl si k nám a povídali jsme si dál. Za chvilku se k nám připojil i Marion.

Viv (nebo Vic? já nevím 😀 prostě si je pletu) napadlo, že si budeme povídat střašidelný příběhy 😀 Nebyla jsme proti, nevadí mi.  Amai řekl ať nám Andy poví něco o tom co se stalo vloni. Ostatní (Vov, Vic, Marion) nevěděli o co jde, ale my tři jsme to věděli moc dobře. Když jsme se podívala na Andyho, bylo na první pohled znát, že se mu o tom mluvit nechce. Já se mu ani nedivím. Je dobře že to skončilo. A ještě líp že dal pokoj i John. Vic se tedy nabídla že nám jeden poví.

Byl to příběh o holčičce která se ráda koupala v krvi. Trochu jsem se ze začátku bála ale pak mě to přešlo 🙂

Když dopověděla příběh byla jsem už hrozně unavená. Řekla jsem že už si půjdu lehnout. Andy mě šel doprovodit. Rozloučili jsme se a šli. Marion navrhl že bychom se mohli sejít i zítra a vyprávět si ještě nějaké příběhy 😀 Já samozřejmě nebyla proti 😀

Když jsme se s Andym rozloučili před kolejí, mířila jsem rovnou do pokoje. Když jsem vešla do spolky u stolu seděl John a Annie. Annie mě trochu napomenula že už je po večerce, ale to já věděla, takže jsem pokračovala do pokoje s 6 postelemi z nichž jsou 2 stále obývané ale v tuto chvíli pouze jedna.

To je snad poprvé co spím sama v tak velkém pokoji. Nahání mi to trošku hrůzu.

No nic jdu se pokusit usnout 😉

Barvení vlasů

Milý deníčku

měla jsem včera jít spát dříve protože jsem nemohla usnout a když jsem konečně usnula, tak jsem pak prospala skoro celý den. Probudila jsem se a byl zrovna začátek poslední hodiny. Řekla jsem si že to nemá cenu, tak jsem šla do lotroskopu. „Nečekaně“ tam byl Andy 😀 Společně s ním jsem tam zahlédla i Vin, Kristen a nějaký kluk na jehož jméno si nemůžu vzpomenout 😀 Dohadovaly se tam že ten kluk není žádný cvičný panák či co. Dál už jsem je neposlouchala. Andy mi nadiktoval přeměny co dneska brali a já začala procvičovat. ***
Najednou mi ale Andy změnil barvu vlasů. Musela jsem se začít smát 😀 Tak jsme se skoro celý zbytek večera bavili tím že jsme si navzájem barvili vlasy 😀
Když už nás to přestalo bavit, tak jsme šli na večeři (pro mě spíše snídaně). Andy mi podal hrníček s tím, že mi na snídani vzal kakao. Věděl že zbožňuju kakao. Napila jsem se a hned to zase rychle vyprskla. Chutnalo to hrozně. Nevím co to bylo a ani to vědět nechci. Udiveně se na mě díval. Vrátila jsem mu hrneček, ať si ochutná to svoje vynikající kakao. Očividně mu nechutnalo, protože ho vyprskl. A to přímo na mě a mé krásné šaty. Šla jsem se tedy převléct a opláchnout si šaty.
Andy na mě čekal před kolejí. Už jsme nikam nešli. Jen jsme tam tak stáli a povídali si.
Když mě pak zatáhl pod jmelí aby mě políbil tak se tam objevil John. Čekala jsem že zase něco začne řešit a já se zase neudržím na nohách.
Jediné co z něho vypadlo bylo: „Za dvě minuty je večerka“ a šel do koleje. Hrozně se mi ulevilo.
Ještě chvilku jsme tam tak stáli. Ani jednomu z nás se totiž nechtělo na kolej. Bohužel jsme museli. Nechtěl mě pustit, ale to ani já. Jsem s ním vážně ráda.

Dopisování sešitů asi nechám na zítra. Podle toho jestli budu moc usnout 🙂